Setkání s Markem Šindelkou
Na prvním Literárním čaji letošního roku jsme přivítali nejmladšího hosta, jaký u nás dosud byl. Po Petře Hůlové a Kateřině Tučkové je Marek Šindelka dalším nositelem Ceny Magnesia litera. Dostal ji v roce 2012 za úspěšný povídkový soubor Zůstaňte s námi. Nebyla to ale první cena, kterou bylo oceněno jeho dílo. Za svou literární prvotinu, básnickou sbírku Strychnin a jiné básně, získal Cenu Jana Ortena.
Je určitě velkým úspěchem být vyznamenán hned na počátku své kariéry. Možná by to mělo člověka opravňovat k určité pýše na sebe samého. Celým svým vystoupením, veškerým projevem dával však mladý, teprve jedenatřicetiletý autor najevo skromnost a jakousi pokoru. Za pár chvil si získal všechny přítomné.
Vyprávěl o tom, že začal psát v šestnácti letech. Vytvářel jakési deníkové záznamy a v nich se snažil zachytit mizející fragmenty dětství. Tyto zápisy se pak staly základem jeho budoucích knih. Představil všechny čtyři dosud vydané knihy. Jeho knihy jsou o vztazích mezi lidmi – mezi lidmi blízkými i těmi, kteří se potkají náhodně. Hledá to, co je v člověku dávného, co spojuje všechny generace.
Toto hledání archetypu je dalším spojovacím článkem jeho knih. Mluvil o tom, jak ho udivilo, a samozřejmě potěšilo, že hned první kniha se setkala se zájmem čtenářů. Dověděli jsme se, že knihu už napsanou přepracovává, škrtá (...„literatura je více o škrtání než o psaní“, řekl), protože je třeba „ být sám sobě kritikem“. I to jsou slova sympatického mladého autora. Velice zaujala i četba vybraných ukázek.
Potom se přítomní ptali a Marek Šindelka odpovídal. Jeho odpovědi byly věcné a při tom z nich vyzařovalo vnitřní citové zaujetí. Přiznal se, že trpěl velkou trémou a nebyl vůbec ambiciózní. I jeho četba, na kterou byl dotázán, ukázala jeho citlivost. Kniha milostné korespondence ruského autora Šiškina je momentálně knihou, kterou je velmi zaujat. O bohatém duševním životě našeho hosta svědčí i přiznání, že znovu čte Dostojevského Bratry Karamazovy a je jimi uchvácen.
Kdo čekal sebevědomého mladého autora, mohl být zklamán. Místo něho přišel sympatický, skromný mladý muž s nesmělým úsměvem. Přesvědčil všechny přítomné, že člověk nemusí být rváč, aby něco dokázal.
Mgr. Libuše Procházková
Fotogalerie
Autorka fotografií Zdeňka Adlerová