Česko – slovenský literární čaj
Paní Irena Fuchsová, česká spisovatelka a publicistka přijela do Vyškova z Kolína. Pan Jozef Banáš, spisovatel, politik, diplomat a topmanažér, přicestoval z Bratislavy. Slovenština střídala češtinu. Bylo o čem povídat, protože život obou našich hostů je pestrý a bohatý. A bylo to povídání plné laskavého humoru a taky moudrosti.
Paní Fuchsová je velmi plodná autorka. První její kniha vyšla v roce 2001 a od té doby jich napsala více než třicet. Několik z nich je věnováno divadlu, se kterým je Irena Fuchsová spjata od mládí. Několik roků pracovala jako uklízečka a šatnářka v kolínském divadle, posléze nastoupila jako nápovědka. Dokonce si zahrála i několik menších rolí. Když bylo kolínské divadlo zrušeno, nastoupila na místo suflérky v Činoherním klubu. A tam je dodnes. Jinak je náplní jejích knih život a lidé, které má kolem sebe. Už názvy hodně napovídají – Když se žena svléká, Když má šéf pět žen, Když se žena rozvádí atd. atd. Podle „Když“ poznáte knihy Ireny Fuchsové. Také nám prozradila, že je kolínskou zastupitelkou a že ji tato činnost baví a naplňuje.
Pan Jozef Banáš naskočil – podle literárních kritiků - na vlak slovenské literatury v plné rychlosti a rovnou do lokomotivy. Jeho knihy jsou oblíbené a velmi čtené. A také hojně překládané, a to i do exotických jazyků. Pro bývalého politika a diplomata jsou tyto oblasti jeho někdejší činnosti zdrojem inspirace.
Irena Fuchsová a Jozef Banáš vydali společně knihu Slovensko – české hovory. Když nakladatel Bronisław Ondraszek uviděl svou kmenovou autorku, Irenu Fuchsovou a svého přítele, Jozefa Banáše, jak se poprvé v životě uviděli a baví se spolu, jako by se znali odmalička, napadlo ho udělat knihu ze svých otázek a odpovědí těch dvou.
„A tak jsme dva roky s Jožkom odpovídali na jeho otázky, aniž bychom věděli, co odpovídá ten druhý. A je zajímavé, jak často jsme se shodli,“ říká Irena Fuchsová.
Byl to osvěžující podvečer. Na cestu domů jsme dostali od našich hostů rady: usmívejme se na lidi kolem sebe, pomáhejme tam, kde je pomoci potřeba, pamatujme, že co člověk vydá, vždycky se mu vrátí.
Mgr. Libuše Procházková