Zářijové Literární toulky zalité deštěm

Předpověď slibovala deštivý den a naplnila se beze zbytku. Jako by se nás příroda znovu snažila přesvědčit o tom, že větru a dešti neporučíme. Ale i přes tuto „vadu na kráse“ jsme prožili příjemný den.

Prvním cílem byl Zlín, město, jehož synonymem se stalo jméno Baťa. Expozice Fenomén Baťa nás přesvědčila o velikém přínosu tohoto podnikatele pro život města a okolí. Nebylo snad oblasti, do níž by nezasáhl – oblast sociální, kulturní, školství, zdravotnictví a v neposlední řadě sport, umění a kultura. Prozíravý a moudrý Tomáš Baťa si byl dobře vědom, že člověk odvádí dobrou práci jen tehdy, jsou-li uspokojeny veškeré jeho potřeby-nejen ekonomické, ale také sociální, společenské a kulturní. K jeho politice patřila i možnost profesního růstu zaměstnanců. Byla velká škoda, že letecká havárie předčasně ukončila tento osvícený život. Ale přímo katastrofou je skutečnost, že po roce 1948 byly všechny Baťovy zásady a principy zavrženy.

V budově č. 14, kde sídlí muzeum, je rovněž Krajská galerie výtvarného umění.  Využili jsme volného vstupu (v rámci Dne Zlínského kraje) a prohlédli si cenná díla Antonína Slavíčka, Joži Úprky, Jakuba  Schikanedera, Antonína a Linky Procházkových, Václava Špály, Josefa Čapka, Emila Filly, Jana Zrzavého, Jindřicha Štýrského, Toyen, Bohumila Kubišty a řady dalších. K vidění byly i plastiky Myslbeka, Gutfreunda a Makovského. V galerii je zastoupena i moderní tvorba, například v dílech Václava Boštíka, Karla Nepraše, Kurta Gebauera, Vladimíra Kokolii, Petra Nikla či designérů Zdeňka Kováře a Františka Crháka. Aktuální výstava Jiřího Koláře byla jakousi pomyslnou třešničkou na dortu.

Lesní hřbitov nás ohromil svou rozlohou. Hrob Tomáše Bati jsme za pomoci orientační tabulky i místního obyvatele našli, ale hroby Hermíny Týrlové a Karla Zemana se nám najít nepodařilo.

Ve Zlíně jsme vzpomněli i další osobnosti s městem spjaté – pedagoga, jazykovědce, etnografa, významného organizátora vědeckého a národního života na Moravě ve 2. pol.  19. stol. Františka Bartoše, architektku Evu Jiřičnou (její Kongresové centrum stojící v centru města neušlo naší pozornosti), cestovatele a spisovatele Miroslava Zikmunda, současného prozaika Antonína Bajaju i v nedalekém Lukově narozeného dramatika a scénáristu Františka Pavlíčka.

Před třetí hodinou jsme dorazili do Horní Lidče. Čekala nás prohlídka tamějšího  betlému. Součástí expozice je kromě vyřezávaných dřevěných postaviček a architektur filmový snímek. Přibližuje nejzajímavější historické momenty, události, zvyky, stará původní řemesla, tak  jak se v průběhu staletí vyvíjel život v kraji na česko-slovenském pomezí. V průběhu filmové projekce jsou osvětlovány jednotlivé monumenty betlému, o kterých se v daném okamžiku ve filmu hovoří. Podmanivá hudba včetně doprovodného slova dotváří výjimečnou atmosféru betlémského příběhu o narození Ježíška. V betlému je možné zhlédnout i dřevořezby čtyřiceti nejzajímavějších míst Zlínského a Trenčínského kraje, například Hostýn, Velehrad, hrad Buchlov, zámek Buchlovice, Radhošť, Trenčínský hrad, zámek Bojnice atd. Část betlému je vyhrazena také dřevěným stavbám z Horní Lidče. Odcházeli jsme s hlubokým estetickým a především duchovním zážitkem. A ten jsme znásobili návštěvou sousedního kostela, nové, moderní stavby s překrásnou Křížovou cestou a pozoruhodným oltářem.

Posledním zastavením byl hřbitov v Brumově, místo posledního odpočinku spisovatele Ludvíka Vaculíka. „Byl jsem tu a možná zase přijdu“, hlásá nápis na jeho náhrobku. V každém případě k nám stále přichází prostřednictvím svých knih a fejetonů.

Navzdory celodennímu dešti se Literární toulky vydařily a obohatily účastníky o nové poznatky i zážitky.

Mgr. Libuše Procházková

Autorka fotogalerie Marie Kachlíková