Únorový host

Z Českých Budějovic do Vyškova není zrovna krátká cesta. Náš host ji ale zdolal, a tak jsme mohli na únorovém Literárním čaji přivítat již šestého nositele Ceny Magnesia Litera, prozaika Jiřího Hájíčka.

V první části nás provedl knihou Zloději zelených koní. Je to příběh pokoutních hledačů a dobyvatelů vltavínů. Vltavíny jsme měli stále před očima, protože autorovo čtení úryvků z románu bylo  provázeno promítáním fotografií těchto vzácných minerálů. Jeden jsme si mohli dokonce  „osahat“.

Poté se rozvinula beseda. „Já neumím sednout ke stolu a vymyslet téma, o kterém budu psát, já musím psát o něčem, co je se mnou spjato, o čem něco vím,“ řekl Jiří Hájíček  v odpovědi na otázku, do jaké míry jsou hrdinové jeho knih autentičtí se skutečnými lidmi. A tak námět pro román Selský baroko čerpal z životních osudů svého dědečka ze strany otce a pro téma románu Rybí krev sáhl zase do historie rodiny své matky. Která z jeho osmi dosud vydaných knih je mu nejbližší? Žádná, nejvíce myslí vždy na knihu, kterou zrovna píše. Ta devátá by měla vyjít na podzim, ale o čem bude, to nám autor neprozradil.

Hájíčkovy knihy jsou přeloženy do několika evropských jazyků, a tak autor na dotaz sdělil, jak se postupuje při prosazování se na cizí půdě. Taky jsme se dověděli, jak se stalo, že on, Jihočech, je kmenovým autorem brněnského nakladatelství Host. Jiří Hájíček není spisovatelem z povolání, a proto byla na místě otázka, jak to vše zvládá: zaměstnání, literární tvorbu a cesty za čtenáři nejen po celé republice, ale i do ciziny. Řekl, že je to složité, ale zvládnout se to dá. A za svými čtenáři jezdí rád, autor -podle něj- potřebuje zpětnou vazbu.

Mluvil i o tom, co sám čte a při tom vzdal hold naší mateřštině. A to byla  ta nejkrásnější  tečka za příjemným setkáním.

Mgr. Libuše Procházková

Fotogalerie, autor Anry Lukáč