Magické setkání
Kávu pije silnou a z malého šálku, mluví tichým hlasem, dává přednost městu před venkovem a přírodou a ze všech autorů, které čte, je mu nejbližší Franz Kafka. Působí dojmem klidného, nenápadného člověka.
Tak jsme poznali Michala Ajvaze, jednoho z nejvýznamnějších současných prozaiků, nositele ceny Jaroslava Seiferta a ceny Magnesia litera. Ve dvouhodinovém setkání nejprve promluvil o svém díle, uvedl jednotlivé knihy. Z Lucemburské zahrady, která se stala nejlepší knihou roku 2012, přečetl ukázku. Ač bývá označován jako představitel magického realismu, říká, že jeho knihy překračují hranice žánrů, v Americe ho dokonce zařadili do žánru science fiction. Podle něj je na čtenáři, co si z jeho knih vybere a kam je zařadí.
Mluvil o tom, jak jeho knihy vznikají. Když začíná psát, vůbec nemá představu, kam bude příběh směřovat, jak se bude vyvíjet. To vše přijde teprve v průběhu psaní. Používá zásadně spisovnou podobu jazyka. Neodsuzuje spisovatele, píší-li obecnou češtinou, pokud je to účelné a funkční. Ale jemu je prý nejbližší čeština spisovná. A opravdu, začtete-li se do jeho románů či povídek, okouzlí vás bohatý, krásný jazyk.
Na otázku, zda jeho směřování je ovlivněno ruskými předky, odpověděl, že se v něm určitě sváří odkaz předků. Rozhovořil se o svém otci, příslušníku krymsko-tatarského etnika, a zmínil se o svém přání navštívit místa svých kořenů.
Setkání s Michalem Ajvazem přimělo mnohé návštěvníky Čaje o páté, aby sáhli po jeho knize.
Mgr. Libuše Procházková