Z arteterapeutky spisovatelkou
V pondělí 6. listopadu byla hostem Literárního čaje paní Jana Richterová. Bylo to poprvé, co nás navštívila autorka pouze jediné knihy. Ale protože pentalogie Zahrada vzbudila pozornost jak mezi literárními kritiky, tak mezi čtenáři, byli jsme na ni zvědaví. Nezklamala.
Paní Richterová žije a pracuje v Opavě, je vdaná a má dvě děti. Je absolventkou Cyrilometodějské teologické fakulty UP v Olomouci. Tato studia doplnila výcvikem v hlubinné a psychodynamické psychoterapii a pak pracovala řadu let v psychiatrické léčebně jako arteterapeutka. Určitou dobu se věnovala pedagogické činnosti jako učitelka výtvarného oboru ZUŠ a externí vyučující arteterapie na Ostravské univerzitě. Její velkou zálibou je ikonologie.
Zahradu začala psát v roce 2012 společně se sestrou, ale posléze od spoluautorství upustily a Jana Richterová se stala jedinou autorkou. Dosud vyšly čtyři díly, pátý díl je připraven k tisku.
Románová pentalogie balancuje na pomezí městské fantasy a magického realismu. Hrdiny jsou současní mladí lidé. V téměř detektivním příběhu s hororovými prvky se všední současnost proplétá s motivy legend a mýtů. Setkáváme se s doteky textů svatých knih, aluzemi známých hudebních či literárních děl. Osloví nás i svéráz a poetika lidových písní. Autorka říká, že inspiraci nacházela v životě kolem sebe, v lidech, se kterými se setkávala,, dokonce i ve svých pacientech. Inspirací jí byl i kraj, v němž žije. A čím autorka uchvátila nejvíc, byl její přístup k tvůrčí práci. Literární tvorba je pro ni náročnou, vyčerpávající prací. Mluvila o tom, že po dobu psaní románu byla naprosto zaujata, psaní ji úplně pohltilo a zcela vyčerpávalo.
A pak přišel ke slovu i její manžel. Vystudovaný hudebník, hráč na lesní roh, učitel hudby na ZUŠ. A taky nakladatel. Richterovým se nechtělo čekat na dlouhé lhůty vydání knihy, a tak založili vlastní nakladatelství Kruh a Zahradu vydali v něm. Pan Richter zajímavě popsal cestu, kterou se kniha od autora dostane až do rukou čtenářů.
Setkání s manžely Richterovými bylo setkáním s lidmi, kteří neumějí dělat něco polovičatě, do toho, co dělají , vkládají elán, nadšení a plné nasazení.
Mgr. Libuše Procházková