Hrabalova próza ve filmu

Tématem květnového Večera pod lampou byly filmové adaptace prózy Bohumila Hrabala v podání devíti režisérů.

Před posluchači, kterých se sešlo bezmála pět desítek, se odvíjela prezentace všech filmů natočených podle Hrabalových knih. Od prvního povídkového filmu Perličky na dně režisérů „nové vlny českého filmu“ – Jiřího Menzela, Jana Němce, Evalda Schorma, Věry Chytilové a Jaromila Jireše – až po poslední film Obsluhoval jsem anglického krále.

Jistě nebylo lehké převést osobitou Hrabalovu prózu do filmové řeči. Autorka scénáře a průvodkyně pořadem Libuše Procházková se pokusila u každého z natočených filmů ukázat, do jaké míry byli v tomto směru jednotliví režiséři úspěšní.

Zdařilý byl určitě první povídkový film mladých filmařů a také Sběrné surovosti Juraje Herze, ty jsou považovány za jednu z nejlepších adaptací Hrabala. Nadsázku, svérázný humor a poezii Hrabalovy prózy postihl i Jiří Menzel, který je režisérem šesti hrabalovských filmů. Za Ostře sledované vlaky získal dokonce Cenu Americké akademie filmových umění a věd – Oskara. Ale i trezorový film Skřivánci na niti, vzpomínkové Postřižiny a Slavnosti sněženek si získaly pozornost diváků i uznání odborníků. Pouze Anglický král zůstal trochu za očekáváním.

Petru Kolihovi, Dušanu Kleinovi a Věře Caisové se zcela nepodařilo postihnout atmosféru Hrabalovy prózy, zvláště jeho pábitelské postavy, a tak poněkud zaostali za ostatními režiséry.

V české ani ve světové literatuře se nenajde jiný spisovatel, jehož próza se stala předlohou tolika filmů. Už tento samotný fakt je svědectvím kvality literárního díla Bohumila Hrabala.

Večer byl zajímavou exkurzí do jedné části české kinematografie.

Zdeňka Adlerová