Divadelní maraton
Asi většina těch, kteří se vypravili v pondělí 4. února do divadla, byli v brněnském HaDivadle poprvé. Tato scéna byla založena v polovině sedmdesátých let v Prostějově a nesla název Hanácké divadlo. Od počátku se profilovala jako scéna vyhraněné autorské poetiky, náročné dramaturgie a silných tvůrčích osobností. Tento charakter dal divadlu režisér Svatopluk Vála a dramaturg Josef Kovalčuk, později další výrazný režisér Arnošt Goldflam. Původně Hanácké divadlo se v polovině 80. let přesunulo do Brna, stalo se z něj HaDivadlo. Nyní sídlí HaDivadlo v Alfa pasáži na Poštovské ulici. Od klasických divadelních scén se liší hledištěm v podobě arény. Už příchod do hlediště je působivý: teprve pět minut před zahájením představení jsou diváci vpuštěni, při čemž cestou ke svému místu procházejí přes scénu, která je uprostřed arény.
Samotná inscenace Vyhnání Gerty Schnirch byla vytvořena podle stejnojmenného románu Kateřiny Tučkové. Jelikož tato mladá česká prozaička, nositelka ceny Magnesia Litera, byla hostem našeho Literárního čaje, zvolili jsme návštěvu právě této inscenace. Román zdramatizoval Marián Amsler, který současně představení režíroval.
Inscenace stejně jako knižní předloha řeší nelehkou a především nejednoznačnou otázku kolektivní viny. Vypráví o odsunu německých obyvatel z Brna bezprostředně po konci druhé světové války. V noci z 30. na 31. 5. 1945 mladá matka několikaměsíční dcerky Gerta je jen s osobními věcmi „odsunuta" společně s ostatními brněnskými Němci směrem na Vídeň. Vyčerpávající pochod skončí v Pohořelicích, kde mnoho vyhnanců podlehne epidemii tyfu a úplavice. Gerta a některé další německé ženy se zachrání při nucených pracích v zemědělství na jižní Moravě. Hlavní hrdinka Gerta Schnirch ale neprochází jen válečnými a poválečnými událostmi. Jakmile získá české občanství, vrací se do Brna a prožívá další bouřlivé události druhé poloviny dvacátého století. Její život je doveden vpodstatě do současnosti. Před očima diváků se odvíjí příběh jednoho osudu zlomeného dějinami, příběh o vině Čechů a Němců, o tom, zda je možno odpustit a porozumět.
Představení trvalo tři hodiny, opravdový maraton. Ale působivý děj, velmi dobré herecké výkony, osobitá scéna se postaraly o to, že jsme čas nevnímali. Představení nás velmi zasáhlo. Zážitky, které jsme si odnášeli, byly velmi silné.
Mgr. Libuše Procházková